Vernisáž výstavy III. Odboj v Československu navštívil také ministr vnitra Ivan Langer

Výstava III. odboj v Československu měla svoji premiéru v červnu 2006 v Evropském parlamentu v Bruselu, kde ji iniciovali europoslanci ODS Oldřich Vlasák, Nina Škottová a Petr Duchoň. Uspořádali ji zde společně s Konfederací politických vězňů České republiky (KPV ČR). Výstava se stala putovní, a to nejen v České republice, ale možnost zhlédnout ji měli například i naši krajané v USA, Kanadě či Brazílii. Svoji pouť zahájila v České republice na podzim 2006 v Hradci Králové a nyní se opět vrátila do Královéhradeckého kraje.

Od 1. do 20. dubna 2009 pořádá Oldřich Vlasák výstavu III. Odboj v Československu v prvním patře Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové. Vernisáž se zde uskutečnila za přítomnosti europoslance Oldřicha Vlasáka, ministra vnitra Ivana Langera a dalších hostů, zejména členů Konfederace politických vězňů, v úterý 7. dubna.

Expozice, jejímž autorem je brněnský výtvarník Jan Kratochvíl, obsahuje výmluvné svědectví o systému, který pošlapal svobodu občanů. Je také výrazem poděkování přímým účastníkům III. odboje v Československu - lidem, kteří záhy rozpoznali ohrožení základních hodnot svobodného světa nastupujícím komunistickým režimem a dokázali se mu postavit.

„Nacismus, fašismus a komunismus jsou totalitní režimy nám veskrze známé. Pro nás Středoevropany představuje komunismus nejhorší zkušenost s totalitním režimem. Za činnost proti komunistickému režimu bylo od února 1948 do listopadu 1989 odsouzeno na 250 000 osob, 241 politických vězňů bylo popraveno a mnoho mužů a žen zemřelo ve věznicích, koncentračních táborech a také na hranicích státu při pokusech o emigraci. V táborech nucených prací bylo bez soudu dle zákona 247/48 uvězněno více než 80 000 lidí, velká skupina mužů sloužila vojenskou službu u tzv. pomocných technických praporů. Brutálních trestů se dočkali i ti, kteří za 2. světové války za svobodu bojovali, ale většinou na nesprávné „světové straně“, a zvláště ti, kteří se postavili komunistické moci  v aktivním odporu.

Přestože nás historie varuje, komunistické myšlenky a chování jsou zde v České republice stále silně zakořeněny. Demokracie je stále více ohrožována existencí KSČM, která posiluje takovým způsobem, že žije v Parlamentu a vládne v mnoha krajích. Osobně jsem přesvědčen, že komunistická strana je nereformovatelná. Její líbivý sociální program je založen na lži a na touze znovu se vrátit do mocenských pozic. Demokracii ohrožuje také ČSSD tím, že komunistům pomáhá k nástupu k moci. Mám pocit, že lidé nechtějí znát cenu za „povrchní“ blahobyt, po kterém volají, nepřemýšlejí, za jakých podmínek je to či ono reálně dosažitelné. Nebezpečí vidím v bagatelizaci zločinů komunismu, v neochotě jednotlivců přiznat si svá vlastní selhání a v neschopnosti lidí převzít osobní zodpovědnost za svůj život.

Proč vůbec ten stálý apel? Proč komunismus nenechat být a zapudit tuto nepříjemnou vizitku lidstva? Protože hrozba komunismu je dnes více než aktuální. Základem totalitních režimů je zpravidla krize lidstva. Nespravedlivá sociální politika za doby ranného kapitalismu zapříčinila bídu a velké sociální rozdíly mezi nejchudšími vrstvami a bohatými podnikateli a

továrníky. Různí ideologové využívali různě těchto nedostatků k tomu, aby chodili mezi utlačené vrstvy a podněcovali je ke vzpourám a revolucím. Velká hospodářská krize ve třicátých letech umožnila pozdější nástup fašismu a nacismu, kterému nedokázala západní

demokracie zabránit. Dnes na vlastní kůži zažíváme dopady nové finanční a hospodářské krize. Mějme se proto na pozoru!“, uvedl mimo jiné při zahájení vernisáže europoslanec Oldřich Vlasák.

Připomněl, že poslanci Evropského parlamentu 2. dubna 2009 přijali společné usnesení o svědomí Evropy a totalitě, v němž žádají, aby byl 23. srpen vyhlášen Evropským dnem obětí všech totalitních a autoritářských režimů.

„Evropa nebude sjednocena, dokud nebude schopna nahlížet na svoji historii jednotně, neuzná nacismus, stalinismus a fašistické a komunistické režimy za společné dědictví a nepovede otevřenou a důkladnou diskusi o jejich zločinech v minulém století,“ zdůraznil Oldřich Vlasák.

Ivan Langer se zcela ztotožnil s jeho slovy a doplnil, že paměť národa je velice důležitá pro jeho další vývoj. Na závěr vzpomenul na události, které poznamenaly i jeho rodinu. Tvrdost a nespravedlnost tohoto totalitního režimu postihly také jeho prarodiče.

Je dobře, že o tuto výstavu je velký zájem veřejnosti. Navštívilo ji již několik hradeckých škol, další se ji chystají zhlédnout.

Od 21. dubna do 12. května 2009 mají možnost tuto expozici vidět také občané na Jičínsku. Výstava bude instalována v  Porotním sále jičínského zámku. I zde se vzhledem k časovému zaneprázdnění europoslance Oldřicha Vlasáka posune vernisáž až na 29. dubna 2009 v 16 hodin.

„Z Jičína bude expozice, která je naším majetkem, převezena do Ostrova Nad Ohří, kde bude v květnu vystavena v rámci tradiční vzpomínkové akce Jáchymovské peklo,“ doplnil další z čestných hostů představitel KPV ČR na Hradecku Zdeněk Kovařík.