Mnozí si ještě vzpomenou, že toto heslo se neslo nad davy občanů, nespokojených s komunistickou vládou, kteří v listopadu 1989 vyrazili do ulic. Od té doby se tak nějak stále učíme demokracii a po událostech posledních dní se zdá, že nám to nějak drhne. NEJSME JAKO ONI

 Jak čas plyne zdá se, že se ty demokratické ideály čím dál tím více různí podle toho, jaký prospěch kdo od demokratického systému očekává sám pro sebe. Historie nás však učí, že demokracie není samozřejmý dar, ale křehká květina, kterou je třeba především pěstovat, chránit a bránit a teprve pak se těšit z jejích plodů.

Šedá je však každá teorie a zelený strom života. Demokracii v praxi nám dnes předvádějí obecní zastupitelstva, krajská zastupitelstva, parlament a vláda. Tam všude se rozhoduje podle demokratických pravidel, zakotvených v ústavě a zákonech, které jeden každý zastupitel slíbil ctít a dodržovat.

Denně se však zároveň přesvědčujeme o tom, že zastupitelé, byť demokraticky a tajně zvolení, nejsou sborem andělů, ale množinou lidí se svými klady a zápory. Někteří se ve své funkci po čase osvědčí, jiní zklamou. Pokud vysloveně neporuší zákon, který by umožnil jejich odvolání, je to jen věc jejich svědomí. Voliči nezbývá nic jiného, než pamatovat si to do příštích voleb.

Myslím, že po tomto obsáhlém úvodu si mohu dovolit vyslovit názor na skutečnost, že poslanci Tlustý a Schwippel hlasovali při vyslovení nedůvěry vládě proti svému premiérovi, proti své koaliční vládě. Neupírám jim právo na jejich názor, vyslechl jsem pozorně vysvětlení Vlastimila Tlustého, ale nenašel jsem v něm žádnou omluvu pro tento skutek, stejně tak jako nemám omluvu pro Jana Schwippela, za něhož víceméně vystupuje jeho maminka. Jakkoli se může Vlastimil Tlustý cítit ublížený Mirkem Topolánkem, měl přesto ctít skutečnost, že poslanecký mandát získal nejen vlastním přičiněním, ale především díky hlasům tisíců členů ODS a desetitisícům hlasů příznivců pravice. Těm všem potopili dva členové poslaneckého klubu vlastní strany vládu, která si v nelehké době nejen podle mého soudu vedla dobře a úspěšně. Jaké komplikace tím způsobili všem občanům našeho státu ukáže teprve budoucnost.

Nechci na tomto místě spekulovat o osobních animozitách a roli pana prezidenta, pana premiéra i dalších osob. Faktem zůstává, že poslanci Tlustý a Schwippel promyšleně a veřejně porušili pravidla vlastního klubu a přispěli k pádu vlády. Ztratili moji důvěru, jejich zrada mne bolí a nikdy jim jí nezapomenu. V politice už s nimi nechci mít nic společného.

Na závěr si dovolím citovat slova Karla Čapka. Napsal je do Lidových novin před sedmdesáti roky. Jako by to bylo včera:

Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky. Kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl dříve a vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví.